Sibiřská kočka
(Siberian cat)
Sibiřské kočky se nejen zevnějškem silně podobají norským lesním a mainským mývalím kočkám, také jejich povaha se v hrubých rysech shoduje. Toto plemeno je však méně populární, což patrně souvisí s tím, že jsou málo známé. Alespoň donedávna bývaly. Mimo Rusko a bývalé země východního bloku se toto plemeno vyskytovalo jen zřídka. Dnes už však existuje koknrétně v České republice poměrně široká a kvalitní chovná základna. Typickými znaky tohoto plemene jsou huňaté ušní štětičky a lesklá polodlouhá srst. Hlava je zřetelně kulatější a kratší než hlava norské lesní či mainské mývalí kočky.
Původ:
O původu sibiřské kočky je toho známo málo. Se vší pravděpodobností se tyto hezké polodlouhosrsté kočky vyskytovaly už od pradávna na Sibiři. Milovníci koček je však objevili teprve relativně nedávno.
Předky sibiřské kočky by mohly být angory nebo norské lesní, které se smísily s vnitrozemskými krátkosrstými domestikovanými kočkami.
Charakter:
V hrubých obrysech, viz výše, se podobá charakteru norské lesní kočky. I sibiřky rády a dobře šplhají. Pokud si sibiřskou kočku pořídíte, je velmi vhodné koupit jí pořádný škrábací kůl. Ačkoli se jim líbí pozornost, hlazení a péče, většinou si neváží dotěrného mazlení. Za všech okolností udržují svou důstojnost. S ostatními kočkami i se psy vycházejí zpravidla dobře, i jejich vztah k dětem je pozitivní.
Péče:
Péče o srst vám nezabere příliš mnoho času, protože mají samočisticí srst odpuzující vodu a nečistoty. Kromě línání můžete srst prokartáčovat přibližně jednou za týden a pak učesat na místech, kde by se mohly tvořit chuchvalce, jako za ušima, mezi předníma a zadníma nohama a na hrudi. Postarejte se, abyste ze srsti neuvolnili příliš mnoho podsady. Stejně jako norská lesní, prodělává i sibiřská kočka na jaře a v pozdním létě krátké, ale intenzivní línání, kdy během doslova pár dní ztratí velké množství chlupů a ty uvolněné z podsady se mohou rychle zaplést do těžší krycí srsti. Proto je nutné v tomto období pročesávat a kartáčovat častěji. Není rozumné kočku koupat před výstavou, protože tím odstraníte vrstvu, jež odpuzuje nečistoty a vodu, tedy vrstvu pro toto plemeno typickou. Raději kočku přepudrujte neparfémovaným a nemastným mastkovým práškem a pak jej důkladně vykartáčujte, aby po něm nezbylo stop. Tento prášek zakoupíte ve většině dobře zásobených prodejen s potřebami pro zvířata nebo přímo na výstavě koček. Pokud je to nutné, vyčistěte kočce zevní zvukovody, a to prostředkem přímo k tomu určeným nebo navlhčeným vatovým tamponem. Ostré konce drápků pravidelně zastřihávejte dobrými štípacími kleštičkami.
Vnější znaky:
Tělo
Sibiřská kočka je středně velká a osvalená, tělo má o něco delší než vysoké. Krk je krátký a taktéž dobře svalený a mohutné nohy střední délky. Na tlapkách najdete meziprstní chomáčky chlupů. Ocas je u kořeně široký a mohutný, na konci je do jisté míry zakulacená špička. Ocas položený zpětně na páteř by měl dosahovat alespoň mezi lopatky.
Na výstavách jsou kočky, jejichž zadní nohy jsou zřetelně delší než přední, a kočky, které jsou stejně dlouhé jako vysoké, posunovány v kvalifikaci dozadu. Také příliš jemně stavěná kočka nebo taková, která má příliš dlouhý tenký krk nebo nemá žádné meziprstní chomáčky chlupů, se na výstavě daleko nedostane.
Hlava
Ideál krásy tohoto plemene má krátkou, tupou, trojúhelníkovitou hlavu. Nos je široký a lehce prohnutý, v žádném případě nesmí mít stop.
Tváře jsou masivní a silné a brada silná a výrazná, avšak přeci jen o něco méně než u mainské kočky. Z profilu hlava působí zakulaceně. Uši jsou středně velké a jsou od sebe nejméně na jednu šířku ucha vzdálené. Špičky uší jsou zakulacené a jsou v nich ušní štětičky. V uchu rostou zřetelné ušní chomáčky. Velké oči této kočky jsou lehce oválné a leží dost daleko od sebe.
Srst
Sibiřská kočka má středně dlouhou až dlouhou srst s hustou podsadou a dlouhé olejovité, vodoodpudivé krycí chlupy. Srst na lopatkách je obykle o něco kratší.
Barvy
Srst sibiřské kočky může mít prakticky jakoukoli barvu. Vyskytují se zde nejen tzv. barvy přírodní (například ty, jež jsou požadovány pro main. a nor. les. kočky), ale také himálajské odznaky a barvy jako čokoládová a lilová. Tyto barvy však nejsou uznávány každou organizací. Přítomnost či nepřítomnost bílé v srsti a symetrie odznaků jsou podružné. Větší hodnota se připisuje stavbě těla, tvaru hlavy a struktuře srsti. Četně se vyskytujícími barvami jsou červená, černá a jejich zředění (krémová a modrá), i když pak ne se stříbřitě bílou podsadou. Tyto barvy mohou být plné nebo s aguti, čím vznikne srst mramorovaná (blotched tabby), tygrovaná (mackerel tabby) nebo tečkovaná (spotted tabby). Povolené barvy jsou také želvovinová (tortie) nebo želvovinová s aguti (tortie tabby). Velmi vzácné jsou sibiřské kočky typu van. I čistě bílé se vyskytují málokdy.
Oči jsou jantarové nebo zelené, s výjimkou koček typu van a bílých, ty mohou mít oři modré nebo mají každé oko jinak barevné. Kočky toho plemene s himálajskými odznaky se nazávají "Neva Mesquerade" (Něvská maškaráda) a bývají perlou na výstavách koček.
